Archiv pro štítek: camp

Podzimní minikemp

PageLines- KSBM_logo_claim_RGB.jpgNaše tradiční podzimní soustředění letos trochu pozměníme. Vzhledem k tomu, že budeme mít možnost u nás přivítat italského trenéra Paola Marcelloniho, pořádáme víkend nabitý bruslením, informacemi, technikou i posilováním tentokrát v Praze.

Druhou změnou je to, že kemp otevřeme i dalším zájemcům z jiných oddílů, a tak budeme mít i mimo sezónu možnost setkat se s kamarády a známými a spolu s nimi se něco naučit.

Hlaste se co nejdříve – všechny důležité informace jsou v letáčku.

Minikemp5

Minikemp5

Naše soustředění v Geisingenu 2013

Letošní soustředění KSBM v Geisingenu bylo vzhledem k předcházejícím závodům v Embrachu pro část našeho oddílu delší než obvykle, ale určitě to nebylo na škodu. Jeho zhodnocení jsme tentokráte nechali na samotných účastnících. A tak si přečtěte, jak pobyt v rychlobruslařském ráji viděli dva z jeho účastníků – kadeti Jula a Jenda. Pro oba mělo i ten význam, že pokud prokáží dobrou výkonnost a splní nominační kriteria ČSKB, mohou se do této haly podívat v létě na Mistrovství Evropy kadetů a juniorů B jako reprezentanti České republiky.

Jula prožila na soustředění celý týden a jeho začátek byl opravdu adrenalinový

Letošní soustředění v Geisingenu začalo oficiálně ve středu 20. února. Protože ale víkend předtím byly závody v Embrachu, jedno holčičí a jedno klučičí auto zahájilo soustředění vlastně už v sobotu odjezdem do Švýcarska. Cesta se neobešla bez krátkých zastávek. Při jedné z nich se Tomášovi Bohumskému zřejmě podařilo překonat světový rekord v čůrání na čas.

Do Embrachu jsme dorazili v podvečer. To ještě nikdo netušil, že tradiční „schovka“ v hasičárně se konat nebude. Hasičárna nás totiž přivítala tmavými okny a hlavně zamčenými dveřmi. Po dlouhém čekání a obvolávání snad celého Švýcarska jsme skončili v Jugendherbergu v Zurichu.

Po výborné snídani jsme se vrátili do Embrachu, kde byly závody. Všem nám sice více či méně klouzala kolečka, ale všechny svoje tratě jsme zvládli a padalo se až za cílem. Díky novým švihadlům jsme taky mohli zkoušet různé poskakování a zamotávání se. Nejlepší z nás byla nepochybně Kačka Kainová, která zvládala většinu cviků na první pokus.

Ve skákání přes švihadla jsme pokračovali i v Geisingenu, kam jsme večer po vyhlášení odjeli.

 První trénink v hale jsme absolvovali v pondělí. Samozřejmě předcházela švihadla. Po obědě v aréně a odpočinku následovala vycházka. Chtěli jsme přehazovat Dunaj. Nikoho nenapadlo, že pod vrstvou sněhu se těžko najde nějaký kámen, kterým by se dala řeka přehodit. Lída si ale hned věděla rady a vymyslela hru, která se podobala Slepé bábě, ale daleko víc v ní figurovaly sněhové koule a lákání oslepených lidí do Dunaje. Přežili jsme ale všichni a „domů“ jsme se vraceli jen o jednu Prokopovu mokrou nohu bohatší. Večeři jsme měli v blízké pizzerce. Všichni jsme si dali Fantu nebo „Šprajt“ a samozřejmě pizzu.

Úterní ráno jako každé jiné vítají v Geisingenu zvony ze sousedního kostela. Pravidelné vyzvánění je sice spolehlivým ukazatelem času, ale zkuste večer usnout, když se každou čtvrthodinu zvoní.

Dopoledne byl opět trénink v hale. Už si vážně nepamatuju, co se přesně dělalo, ale všichni jsme měli ještě dost energie na odpolední KPČ (kulturně poznávací činnost). Vyrazili jsme auty. Hned za Geisingenem na nás ale čekaly komplikace. Cesta do kopce byla namrzlá. Po marných pokusech zaparkovat, když už si ani Matěj K., který absolvoval protismykové školení nevěděl rady, jsme se s mírnými obtížemi otočili zpátky a dojeli do Kirchen-Hausen. Matěj  šel běhat a my ostatní jsme se o něco pomalejším tempem vydali k malému kostelíku na kopci a hráli hry. Tomáš Bo. si vysloužil přezdívku Praotec Čech a všichni kluci si dali soutěž o deset kliků ve sněhu.

Po tom, co večer přijeli Pravdovi, Lída vytáhla notebook se starými fotkami a videozáznamy z různých akcí. Potom se ještě hrály Aktivity, které se dostaly na denní (nebo spíš večerní) pořádek a kdo chtěl, mohl jít s Matějem běhat.

Ve středu jsme den zahájili běháním ve sněhu. Vyšlapávali jsme bludiště ve sněhu a probíhali je na čas. Po zhruba hodině jsme byli všichni promočení od padajícího sněhu. Na oběd bylo ale ještě brzo, tak jsme se po usušení vydali za „velkýma“. Matějové a Šimon se od rána v aréně mučili posilováním a něčím, co mě, Madle a Tereze připadalo jako vstávání z mrtvých. Někteří z nás se k nim přidali a někdo šel skákat přes švihadla.

Okolo třetí se začali sjíždět všichni, kdo měli přijet a ještě nepřijeli.

 

Mezi nimi byl i Jenda, a ten viděl zbylou část soustředění takto:

 

Ve středu jsme přijeli asi o půl čtvrté do hotelu, kde už na nás čekali kamarádi, co přijeli dříve. Hned po tom, co jsme se rozdělili do pokojů, jsme šli trénovat a samozřejmě před tím švihadlovali. První trénink byl těžký, protože ti, kdo tam přijeli dříve, už byli unavení, a ti kdo přijeli nově, si na dráhu ještě nezvykli.

Ve čtvrtek jsme měli na tréninku sprinty se Mathiasem Schwierzem, kde jsme skoro všichni zjistili, že se na této dráze jezdí parádně a někteří i jaký má hrubý povrch. Protože jsme měli trénink brzo, pár odvážlivců v čele s panem Stodolou šlo před obědem ještě na led tamního rybníčku. Po obědě jsme měli polední klid, hráli jsme  Activity a někteří šli nakupovat. Po odpoledním tréninku jsme se všichni těšili do pensionu, ale Jula se zeptala, jestli nemůže jít běhat, no a tak se šlo. Po večeři se opět hrály Activity, které se staly hrou letošního Gerisingenu.

V pátek jsme vstávali pozdě, protože trénink byl až od 11:00 a po tréninku následoval pozdní oběd. Odpoledne se šlo do aquaparku jako každý rok. My ostatní, co z nějakého důvodu nemohli nebo nechtěli, jsme hráli pro změnu Activity a pak si zbylé tři hodiny četli a podobně. Potom, co se ostatní vrátili, jsme se najedli a šli posilovat do haly (kde jsem si já Jenda myslel, že umřu :D ).

V sobotu jsme vstávali brzo, abychom si za odměnu, že jsme tak pilní, šli zaběhat. Pak jsme pro změnu trénink, na kterém jsme si zkoušeli závodní tratě a velký jezdili intervaly. Odpoledne byl druhý trénink na dráze a po něm jsme pro změnu běhali a potom balili, aby nám to v neděli netrvalo moc dlouho.

V neděli jsme si dobalili, potrénovali, pokoukali na trénink německých bruslařů  a jeli domu, kde jsme byli v půl deváté večer a kde nás již čekali rodiče. To byl oficiální konec soustředění.

Z našeho pohledu jsme se soustředěním byli také nadmíru spokojeni a věříme, že se tu líbilo i těm, co zde byli poprvé. Co si z něho kdo odnese, ukáže až nastávající sezóna.

 

 

 

 

 

Malé závody, ohromný význam

Víkend 20.-22.01.2012 byl pro nás jedním z nejzajímavějších, které jsme prožili. Dostali jsme pozvánku na malé halové závody, které pořádal maďarský tým Tornádo Szeged. Díky dlouholetému přátelství s hlavní trenérkou Erikou jsme se dohodly, že absolvovat tak dlouhou cestu až k srbským hranicím na jeden den závodů by nemělo velký význam, ale že bude lepší si dohromady ještě trochu potrénovat.

Pátek – cesta a trénink

A tak jsme vyrazili v pátek hned brzy ráno, abychom v Rözske nedaleko Szegedu (a na hraniccíh se Srbskem)  stihli trénink v 15:30. Jelo nás 6. Pět dětí, které byly vybrány, že náročný pobyt v rodinách zvládnou, a já jako řidička a trenérka. Škoda, že některé oslovené děti účast odmítly, dvě místa ještě byla k dispozici. Přišly tak o nezapomenutelné zážitky i nová přátelství, ale především o víkend náročný na schopnost být samostatný a odolný.

Škola s tělocvičnou v Rözske

Škola s tělocvičnou v Rözske

Po 8 hodinách jízdy jsme šli rovnou na trénink. Dětí bylo asi 30 dohromady, všechny jezdily naráz a kupodivu se nikomu nic nestalo. Vyzkoušeli jsme si trochu jiný způsob vedení tréninku, děti se připravovaly na sobotní netypické druhy jednotlivých závodů, ale všechno všichni zvládli bez problémů i přes únavu z cesty. K tomu se pomalu začaly přidružovat i obavy z toho, co nás čeká – po tréninku si děti měly rozebrat jednotlivé maďarské rodiny.

Dávid (Tornádo) a Tomáš (KSBM) při rozcvičování

Dávid (Tornádo) a Tomáš (KSBM) při rozcvičování

Zkušební slalom

Zkušební slalom

Tomáš, Tadeáš a Tamász

Tomáš, Tadeáš a Tamász

Že to není vůbec lehká situace, jsem dobře věděla i já, která ale měla jistotu, že se s trenérkou Erikou domluví anglicky nebo německy. Tuhle jistotu děti vůbec neměly – a zkoušejte se domluvit se s Maďary. Přeci jen je to pro nás jazyk totálně nesrozumitelný. Madla sice naší posádku naučila větu Kde je….? aneb Hol van…? a počítat do tří (a hned to s Terkou vyzkoušeli v cukrárně na náměstí v Rözske), ale to bylo tak všechno. Naštěstí se ukázalo, že v rodinách vždycky někdo uměl aspoň základy angličtiny nebo němčiny, a tak bylo hned trochu veseleji. Když děti odjížděly, bylo i mně trochu divně – každý šel sám do jedné rodiny (kromě Tomáš Bohumského, kterého jsme dali na starost jeho sestře Tereze). Madle se při odjezdu leskly oči, Filip byl celý bílý, jen Tomáš byl vysmátý a Tadeáš se tvářil odhodlaně.

Ale už v sobotu ráno, když jsme se zase sešli v tělocvičně na závody, bylo jasné, že všichni všechno zvládli. Smíchu a vyprávění zážitků bylo plno. Někdo hrál pexeso a člověče nezlob se (i s poněkud jinými pravidly), další hráli na schovku (tak trochu jsem si říkala, jak ten dům pak vypadal), další poznávali maďarské počítačové hry. A Tomáš se probořil do zahradního jezírka. Smíchu bylo plno a všichni byli natěšení na závodění. Byla jsem na děti patřičně pyšná – vím, co to je být cizí rodině, kde moc nerozumím.

Spokojená Madla s Terkou

Spokojená Madla s Terkou

Tornádo team je nejsilnějším a největším maďarským oddílem. V současnosti má i s přípravkou kolem 70 členů, z jeho řad pocházejí reprezentanti Maďarska v juniorských kategoriích, letos dostal oddíl i důvěru evropské federace k pořádání závodu seriálu Evropského poháru vkategorii A. Silnou mají i nastupující generaci těch nejmladších, zejména dívek – nestačila jsem se divit, co už v 7,8 nebo 9 letech tyhle děti zvládají na bruslích. Perfektní skluz, nízká pozice, orientace v balíku – no třeba je uvidíme na našich závodech.

 

Sobota – závody, jaké jsme ještě nezažili

Závody byly nevelké množstvím závodníků – dohromady s malými dětmi na fitnes bruslích tu bylo asi 60 závodníků. Ale formáty jednotlivých tratí byly hodně zajímavé – od slalomu přes vyřazovací závod, stíhačku jednotlivců i družstev, až po závod zvaný Mad-dash – letmé kolo.

Naše děti překvapily. Překvapily Maďary, překvapily mě a překvapily i samy sebe. Jezdily výborně, na měřené kolo přeskočily i kategorie starší. Kadetky z Tornáda, které byly v loňském roce na mistrovství Evropy, kde získaly ve štafetách 3. místo (byť v závodě, kde startovalo jen 6 týmů), zůstaly na 1 kolo za třemi našimi závodníky – Filipem, Madlou a Terezou. Tomáš Bohumský jezdil se starší kategorií a podařil se mu husarský kousek, když vyřazovací závod na 10 kol vyhrál stylem start-cíl. Nikoho prostě před sebe nepustil.

Filip zase ukázal svou přednost v krátkých sprintech – ve stíhačce nenašel přemožitele a v závodě Mad-dash byl jen těsně za juniory A (měřené letmé kolo). Výborně si vedl i Tadeáš, který byl na takových závodech asi poprvé. Jezdil bez respektu a velmi dobře technicky, byť v kategorii měl samé starší ostřílené borce včetně nejlepšího maďarského juniora Bence Dékányho. Tadeáši – jen tak dál.

Tadeáš a jeho náklon v zatáčce

Tadeáš a jeho náklon v zatáčce

Tereza s Madlou jezdily výborně. Soustředěně, bez stresu, koncentrovaně – už dlouho jsem je neviděla závodit v takové pohodě. Určitě tomu napomohlo i vědomí, jak dobře zvládly pobyt v cizích rodinách. Sebevědomí na nich bylo vidět.

Terka s Madlou a jejich koncentrovaný výkon ve vyřazovačce

Terka s Madlou a jejich koncentrovaný výkon ve vyřazovačce

Možná se teď může zdát, po výčtu našich závodních úspěchů (Tereza celkově 1. za ní Madla a pak teprve maďarské závodnice, Filip druhý, Tomáš v kategorii s o 3 roky staršími kluky celkově 4., tadeáš s „dospělými“ také 4.), že třeba Maďaři nejsou tak dobří. Ale opak byl vždy pravdou. Právě proto jsme do Szegedu jeli, abychom se od výborného týmu něco přiučili. A nakonec se ukázalo, že si máme vzájemně mnoho co předat všichni. Pro jméno našeho oddílu naše děti tentokrát udělaly hrozně moc. Rodiny, ve kterých děti bydlely, si je nemohly vynachválit, trenérka Erika se ptala, čím to je, že jsme udělali tak velký výkonnostní skok.

Filip jen těsně za Tamászem na 2. místě

Filip jen těsně za Tamászem na 2. místě

Pravda – jsme teprve v části zimní přípravy, v létě může být všechno jinak. Ale doufám, že na tenhle pocit, že všechno jde, když člověk něco musí překonat a není z toho ve stresu, si naši závodníci a závodnice budou pamatovat dlouho. K úspěchům je totiž potřeba právě takovéhle sebevědomí, které vychází z pocitu, že člověk něco náročné úspěšně zvládnul.

Neděle – loučení a KPČ

V neděli jsme pak dali ještě jeden trénink – tedy spíš hry na bruslích. Kromě fotbalu, který byl opravdovým zápasem i spostu štafetových závodů. každému už bylo úplně jedno, jestli je někdo Čech nebo Maďar, trenérka Erika i já jsme na děti mluvily anglicky a nebyl problém. Když někdo něco nevěděl, druhý mu to vysvětlil. Jak, když si nerozumněli? Sama nevím, ale všichni všechno nakonec pochopili.

Pak přišlo loučení – a přestože jsme tu strávili jen dvě noci, zdálo se, že se známe už strašně dlouho. „Maminka“ od Filipa měla slzy v očích, když se s ním loučila, i ma´darští kamarádi najednou byli trochu smutní. Ale když jsme je pozvali k nám, ať přijedou, že něco podobného určitě uspořádáme i u nás v Praze, hned byli o něco veselejší.

Na zpáteční cestě po jarním Maďarsku (bylo úplně jasno, 10°) jsme si udělali – se mnou to už jinak nejde – i malou KPČ (ti, co s námi jezdí, vědí, o čem je řeč). Jednak jsme potřebovali vybít Tomášovu přebytečnou energii, jednak se mi zdálo, že je škoda tak nádherný den celý prosedět v autě. Takže jsme zajeli do Budapešti, kde jsme prolezli hrad i Rybářské bašty, koukli se na Turula, vyfotili se s hradní stráží a pozorovali stařičkou lanovku vozící turisty od Dunaje k hradu.

Shrnuto – výborný víkend plný smíchu a nových zážitků, hodně nových informací, porovnání se s výbornými závodníky Maďarska, posílení sebevědomí ze zvládnuté „inetgrace“ do cizího prostředí a hlavně nová přátelství.

Doufám, že tým ze Szegedu naše pozvání přijme a že mu budeme moci oplatit jejich velikánskou pohostinnost.

Více fotek najdete zatím na FB zde.

Jaké byly prázdniny II. – Soustředění „velkých“

Vimperk, 11.-17. 7. 2010. Společné soustředění KSBM Praha a BK Powerslide Náchod.

Trenéři: Lída Krupková a Pavel Prokop

Účastníci:

KSBM: Tomáš Brabenec, Adam Burjan, Přemek Domín, Tomáš Jirsa, Kryštof, Šimon a Matěj Pravdovi, Julka Stodolová, Matyáš a Honza Votrubovi

BK Náchod: Katka Novotná, Natálka Poplová, Michal a Klára Prokopovi,

BZK Praha: Petra Vaňková

ISC Praha: Terezka Daňková

Počet zraněných: jedna (odnesla to sedací část)

Cílem soustředění bylo trochu „nahnat“ kondici před prázdninami, aby nikdo úplně nezlenivěl. To se na bezvadné dráze ve Vimperku uskutečňovalo velmi dobře. Kdo tam byl, tak ví. Kdo nebyl, tak jen pro informaci: 980 m dlouhý okruh, půlka do kopce a půlka z kopce. A dovedete si představit kopce v Pošumaví….

Kromě toho jsme pilovali i techniku na malém asfaltovém hřišti. Jak jsme zjistili, je v tom potřeba toho hodně dohánět (viz náklon těla a čtyři body v rovině…).

Na dráze jsme jezdili štafety (na menším okruhu, měli jsme silové tréninky (jízda jen do kopce) a tréninky na rychlost (naopak jízda jen z kopce v plné rychlosti – ustáli to všichni). Zpestřením byl i in-line alpin slalom.

Krom toho jsme chtěli našim „dětem“ i ukázat, co dokáže taková normální chůze (a že dokáže zabrat), byli jsme plavat v šumavském jezírku,

Natálka skáče

někteří vydrželi s trenéry i návštěvu muzea (a rozhodně nelitovali, protože tam byla spousta zajímavých věcí – např. krásná diskuse nad tím, který obraz se komu líbí nejvíc a proč – tolik názorů – být autorem, asi bych to ani nechtěla občas slyšet), místní rodačka Tereza Daňková nás provedla Vimperkem. Její výklad byl dokonalý. Díky. Jo a taky si někteří velmi oblíbili fotbal (Přemek, Julka, Klára…).

No a někteří objevili své skryté možnosti. Např. Honza, který si jeden den ujel 30 km a druhý den si „střihnul“ maraton. Docela těžký. My jsme ho přitom doprovázeli na koloběžce.

Počasí super, a tak se nikomu zpátky domů ani moc nechtělo (podle ohlasů na FB).