Archiv pro štítek: KSBM Prague

Mistrovství republiky 2013 na dráze v Benátkách

Více než o výsledcích, bylo letošní dráhové mistrovství republiky o vůli a odolnosti. Víkendové závody v Benátkách byly co do počasí snad nejhoršími v letošní deštivé sezóně. O to větší obdiv patří všem, kteří se zúčastnili a bojovali na každé trati o co nejlepší umístění. Výsledkem bylo pro náš oddíl šest titulů dráhových mistrů ČR z devíti, které se zde vzhledem k malé účasti v některých kategoriích udělovaly. Pokračování textu

Naše soustředění v Geisingenu 2013

Letošní soustředění KSBM v Geisingenu bylo vzhledem k předcházejícím závodům v Embrachu pro část našeho oddílu delší než obvykle, ale určitě to nebylo na škodu. Jeho zhodnocení jsme tentokráte nechali na samotných účastnících. A tak si přečtěte, jak pobyt v rychlobruslařském ráji viděli dva z jeho účastníků – kadeti Jula a Jenda. Pro oba mělo i ten význam, že pokud prokáží dobrou výkonnost a splní nominační kriteria ČSKB, mohou se do této haly podívat v létě na Mistrovství Evropy kadetů a juniorů B jako reprezentanti České republiky.

Jula prožila na soustředění celý týden a jeho začátek byl opravdu adrenalinový

Letošní soustředění v Geisingenu začalo oficiálně ve středu 20. února. Protože ale víkend předtím byly závody v Embrachu, jedno holčičí a jedno klučičí auto zahájilo soustředění vlastně už v sobotu odjezdem do Švýcarska. Cesta se neobešla bez krátkých zastávek. Při jedné z nich se Tomášovi Bohumskému zřejmě podařilo překonat světový rekord v čůrání na čas.

Do Embrachu jsme dorazili v podvečer. To ještě nikdo netušil, že tradiční „schovka“ v hasičárně se konat nebude. Hasičárna nás totiž přivítala tmavými okny a hlavně zamčenými dveřmi. Po dlouhém čekání a obvolávání snad celého Švýcarska jsme skončili v Jugendherbergu v Zurichu.

Po výborné snídani jsme se vrátili do Embrachu, kde byly závody. Všem nám sice více či méně klouzala kolečka, ale všechny svoje tratě jsme zvládli a padalo se až za cílem. Díky novým švihadlům jsme taky mohli zkoušet různé poskakování a zamotávání se. Nejlepší z nás byla nepochybně Kačka Kainová, která zvládala většinu cviků na první pokus.

Ve skákání přes švihadla jsme pokračovali i v Geisingenu, kam jsme večer po vyhlášení odjeli.

 První trénink v hale jsme absolvovali v pondělí. Samozřejmě předcházela švihadla. Po obědě v aréně a odpočinku následovala vycházka. Chtěli jsme přehazovat Dunaj. Nikoho nenapadlo, že pod vrstvou sněhu se těžko najde nějaký kámen, kterým by se dala řeka přehodit. Lída si ale hned věděla rady a vymyslela hru, která se podobala Slepé bábě, ale daleko víc v ní figurovaly sněhové koule a lákání oslepených lidí do Dunaje. Přežili jsme ale všichni a „domů“ jsme se vraceli jen o jednu Prokopovu mokrou nohu bohatší. Večeři jsme měli v blízké pizzerce. Všichni jsme si dali Fantu nebo „Šprajt“ a samozřejmě pizzu.

Úterní ráno jako každé jiné vítají v Geisingenu zvony ze sousedního kostela. Pravidelné vyzvánění je sice spolehlivým ukazatelem času, ale zkuste večer usnout, když se každou čtvrthodinu zvoní.

Dopoledne byl opět trénink v hale. Už si vážně nepamatuju, co se přesně dělalo, ale všichni jsme měli ještě dost energie na odpolední KPČ (kulturně poznávací činnost). Vyrazili jsme auty. Hned za Geisingenem na nás ale čekaly komplikace. Cesta do kopce byla namrzlá. Po marných pokusech zaparkovat, když už si ani Matěj K., který absolvoval protismykové školení nevěděl rady, jsme se s mírnými obtížemi otočili zpátky a dojeli do Kirchen-Hausen. Matěj  šel běhat a my ostatní jsme se o něco pomalejším tempem vydali k malému kostelíku na kopci a hráli hry. Tomáš Bo. si vysloužil přezdívku Praotec Čech a všichni kluci si dali soutěž o deset kliků ve sněhu.

Po tom, co večer přijeli Pravdovi, Lída vytáhla notebook se starými fotkami a videozáznamy z různých akcí. Potom se ještě hrály Aktivity, které se dostaly na denní (nebo spíš večerní) pořádek a kdo chtěl, mohl jít s Matějem běhat.

Ve středu jsme den zahájili běháním ve sněhu. Vyšlapávali jsme bludiště ve sněhu a probíhali je na čas. Po zhruba hodině jsme byli všichni promočení od padajícího sněhu. Na oběd bylo ale ještě brzo, tak jsme se po usušení vydali za „velkýma“. Matějové a Šimon se od rána v aréně mučili posilováním a něčím, co mě, Madle a Tereze připadalo jako vstávání z mrtvých. Někteří z nás se k nim přidali a někdo šel skákat přes švihadla.

Okolo třetí se začali sjíždět všichni, kdo měli přijet a ještě nepřijeli.

 

Mezi nimi byl i Jenda, a ten viděl zbylou část soustředění takto:

 

Ve středu jsme přijeli asi o půl čtvrté do hotelu, kde už na nás čekali kamarádi, co přijeli dříve. Hned po tom, co jsme se rozdělili do pokojů, jsme šli trénovat a samozřejmě před tím švihadlovali. První trénink byl těžký, protože ti, kdo tam přijeli dříve, už byli unavení, a ti kdo přijeli nově, si na dráhu ještě nezvykli.

Ve čtvrtek jsme měli na tréninku sprinty se Mathiasem Schwierzem, kde jsme skoro všichni zjistili, že se na této dráze jezdí parádně a někteří i jaký má hrubý povrch. Protože jsme měli trénink brzo, pár odvážlivců v čele s panem Stodolou šlo před obědem ještě na led tamního rybníčku. Po obědě jsme měli polední klid, hráli jsme  Activity a někteří šli nakupovat. Po odpoledním tréninku jsme se všichni těšili do pensionu, ale Jula se zeptala, jestli nemůže jít běhat, no a tak se šlo. Po večeři se opět hrály Activity, které se staly hrou letošního Gerisingenu.

V pátek jsme vstávali pozdě, protože trénink byl až od 11:00 a po tréninku následoval pozdní oběd. Odpoledne se šlo do aquaparku jako každý rok. My ostatní, co z nějakého důvodu nemohli nebo nechtěli, jsme hráli pro změnu Activity a pak si zbylé tři hodiny četli a podobně. Potom, co se ostatní vrátili, jsme se najedli a šli posilovat do haly (kde jsem si já Jenda myslel, že umřu :D ).

V sobotu jsme vstávali brzo, abychom si za odměnu, že jsme tak pilní, šli zaběhat. Pak jsme pro změnu trénink, na kterém jsme si zkoušeli závodní tratě a velký jezdili intervaly. Odpoledne byl druhý trénink na dráze a po něm jsme pro změnu běhali a potom balili, aby nám to v neděli netrvalo moc dlouho.

V neděli jsme si dobalili, potrénovali, pokoukali na trénink německých bruslařů  a jeli domu, kde jsme byli v půl deváté večer a kde nás již čekali rodiče. To byl oficiální konec soustředění.

Z našeho pohledu jsme se soustředěním byli také nadmíru spokojeni a věříme, že se tu líbilo i těm, co zde byli poprvé. Co si z něho kdo odnese, ukáže až nastávající sezóna.

 

 

 

 

 

Středa 5.prosince 2012

Byl to náročný den. Ještě ráno jsme se školili v Brně na vůbec prvním trenérském kursu pro inline rychlobruslařské trenéry, a večer jsme na tréninku v Praze potkali Mikuláše, Čerta a Anděla.  Co všechno se nedá za jeden den stihnout.

V Brně jsme my – trenéři – zažili 5 náročných, ale hodně užitečných dní. Hlavním školitelem byl italský trenér Paolo Marcelloni, který byl skoro 20 let metodikem a ttrenérem italského inline svazu. Jeho povídání o začátcích inline v Itálii, které se datuje od roku 1993, nám dost připomínalo i naši situaci. Až na to, že tou dobou už měli v Itálii za sebou velké úspěchy kolečkových bruslařů na tzv. quadech (brusle, které mají dvě a dvě kolečka v řadě vedle sebe). Ale také oni se museli najednou učit něco úplně nového.

 

Mnoho ze zkušeností, které při své práci pan Marcelloni získal, nám nyní nezištně předával. A byly to zajímavé informace. Určitě si každý, kdo tu byl, odnesl poznatky o tom, jak vypadá a jak naučit základní postavení, odraz, přenos váhy apod. O tom se tu hodně mluvilo a bylo to jen dobře. Protože když v začátku uděláme chyby, později už se jen těžko napravují. Nás, jak trenéry KSBM potěšilo, že spoustu věcí, které se tu probíraly, už naše děti umí. Určitě jsme se ale dozvěděli i něco navíc, a tak doufáme, že příští sezónu to bude na našich závodnících vidět.

A protože kurs končil právě 5.12., tak jsme z Brna spěchali na trénink. Protože jako každý rok – tak i letos se k nám vydal Mikuláš. Ale letos nejen on – přizval k sobě Anděla i Čerta.  A když přijde Mikuláš na bruslařský trénink, tak po děterch nechce básničky a písničky, ale chce ukázat nějaké ty dovednosti. Jako třeba skok přes Mikulášovu berli nebo přeskok lana, kterým čert dost výrazně houpe. bylo fajn, že se do našeho mikulášského reje zapojili všichni – nové děti, mladší ale i ti z nejstarších kategorií. Za odměnu pak dostal každý nějakou tu dobrotu (čertovi Frantovi Míčkovi velikánské díky za výborné muffiny). Velké poděkování patří Aničce a Honzovi Stodolovým za organizaci a za hezký zážitek.

P.S. Pokud byste ještě někdo měl fotky, pošlete mi je – dáme je na web i FB. Zatím foto od Alice Přibíkové.