O víkendu 19.-20. 10. se v německém Geisingenu konal první ročník závodů pro děti a dorost – Nextgen Arena. Závody byly postavené tak, aby mladým bruslařům ukázaly variabilitu inline závodění. A tak se tu jezdily netradiční tratě i vzdálenosti – od 100 m sprintu ve skupině, přes letmé kolo, nechyběly bodovačky a vyřazovačky, obratnost prověřil slalom po celé délce dráhy pro všechny kategorie, nechyběly oblíbené štafety. A tak jsme měli možnost vidět, co všechno může inline rychlobruslení nabídnout závodníkům i divákům.
Naše skupina čítala 8 závodníků – nejmladší byla Kristýnka Popilková – 9letá závodnice, která se rychle posouvá výš a výše. Dařilo se ji víc na delších tratích, kde prokázala velkou bojovnost a umění se velmi rychle učit taktiku.
Její sestra Markéta Popilková závodila v kategorii žákyň A, kde se sešla silná konkurence. Markétka podala vyrovnané výkony, náročný dovednostní slalom projela s rozmyslem bez chyby, a platí o ní to samé, jako o její mladší sestře – v každém závodě se dokáže velmi rychle naučit něco nového! A pro tohle měly právě tyto závody velký význam.
Ve stejné kategorii závodila i mnohem zkušenější Anežka Vrbová, která už závodila na mnoha dalších zahraničních závodech. A na jejím výkonu byly přesně tyhle zkušenosti velmi patrné. Anežka závodila s velkým přehledem, pozorností a chutí, což ji vyneslo krásné 5. místo v celkovém pořadí ze všech 6 distancí. „Čokoládovou medaili“ si vybojovala v závěrečné eliminačce, kde prokázala svou závodní chytrost spojenou s výbornou vytrvalostí.
Na programu byly i štafety, které zde mohly být míchané mezi různými oddíly. A tak jsme se v kategorii žákyň A dohodly s maďarskou závodnicí Lénou Sandor a byla z toho stříbrná medaile. I tohle je velká zkušenost – předávat si štafetu s člověkem, se kterým se dorozumí člověk jen málo. Ale holky si na trati dobře rozuměly a i proto to cinklo.
Naší nejobsazenější kategorií byly tentokrát kadetky (13-14 let), kde jsme měly hned 4 závodnice. Amálka Káninská si i po delší tréninkové pauze po delší nemoci jistě postupně spravovala chuť a vědomí, že to půjde. A i když nemá zatím úplně v lásce nejkratší sprinty, tak tady na letmém kole prokázala, že rychlá být umí.
Nela Krejčí – naše nejúspěšnější závodnice na tomto závodě – vybojovala v celkovém pořadí 3. místo ze 34 závodnic! O jejích sprintérských dovednostech víme už dávno a tady je jen potvrzovala – vyhrála jak závod na 100 m, tak i Dobbin sprint (tedy závod na letmé, 200m kolo. Nela má výborné i obratnostní schopnosti (což tak nějak se vším souvisí) a v dovednostním slalomu skončila 2. Nela ale ukazuje, že si jí postupně získávají i delší tratě a že na nich rozhodně nijak neztrácí. Nele se závody prostě vydařily na jedničku.
Terezka Otová závodí s velkou chutí a i ona se velmi rychle umí poučit z něčeho, co se jí třeba napoprvé hned nepodaří, nebo dokáže odkoukat od ostatních to, co jim pomáhá. I proto jde její výkonnost neustále nahoru. Terka si z Geisingenu odváží v silné konkurenci celkové 9. místo a může být spokojená.
Naší novou závodnicí je Veronika Syrotiuková. Verča k nám přišla nyní na podzim z turnovského oddílu Sportinline, kde se naučila bruslit od základů a my jsme za takovou posilu velmi rádi. Verča krásně zapadla do naší party a v Německu odjela parádní závody. Vím, že není úplně lehké zvládnout napětí z toho, jak se „uvedu v novém oddíle“, i když u nás si na to nehrajeme. A navíc v tak silné kadetské kategorii, kterou u nás máme. Ale Verča to zvládla na výbornou, přestože takovéhle závody zažila asi poprvé v životě – nabitý program, veliká zahraniční konkurence, nejrychlejší dráha snad na světě. To není jednoduché. Celkové 11. místo je pro Verču ale jistě krásným začátkem.
Musím ale zmínit jednu věc, která se mně, trenérce, v téhle kategorii moc líbila. A to byl závod na 4000 m eliminačních, ve kterém naše tři závodnice dojely za sebou na 6., 7. a 8. místě. Závod se jel ve vysokém tempu od samého začátku – tempo tvořily hlavně výborné Francouzky. Naše děvčata ale právě v tomhle závodě ukázala vše, co dělá tyhle závody krásnými – každým kolem zlepšovaly svoji spolupráci, na trati se viděly, pomáhaly si tím, že se pouštěly do balíku, bylo na nich vidět, že myslí jedna na druhou. Byla to prostě radost se dívat, jak rychle se učí v závodní rychlosti orientovat. A to je pro trenéra vždycky velká odměna. Tak díky za ní.
Posledním v řadě a prvním (a jediným) našim mužským zástupcem byl Vojta Vrba – letos už dorostenec. To byla zde nejstarší kategorie. I když závodní pole nebylo tak početné jako v případě kadetek, rozhodně bylo velmi silné. Opět tu hráli prim silní Francouzi (šest se jich taky dostalo v celkovém pořadí před Vojtu, který skončil přesně v polovině startovního pole, tedy 8. Vojtovi se nejvíc povedl dovednostní slalom, ve kterém dojel na 5. místě a potvrdil, že jeho doménou jsou zatím spíše delší tratě. Na sprintech se ale taky hodně posouvá a budeme se těšit na jeho výkony v téhle kategorii ještě v příštím roce.
